dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 13/1998 SbNU, sv. 10, K § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 13

I. ÚS 140/96

K § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ustanovení § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, představuje speciální normu zaručující právo na náhradu podle ustanovení § 14 a § 16 zákona i vlastníkovi obytné nebo hospodářské budovy, která byla odstraněna nebo znehodnocena v době užívání organizací podle zvláštních předpisů. Podle odst. 2 citovaného ustanovení (§ 23) je v těchto případech povinnou osobou k poskytnutí náhrad právnická osoba, která budovu užívá nebo ji naposledy užívala před jejím odstraněním, opuštěním nebo vrácením vlastníkovi. Citovaný odstavec byl do zákona zařazen zákonem č. 183/1993 Sb., přičemž tato novelizace zjevně sledovala záměr poskytnout právo na náhradu vlastníkovi i v případech, kdy ještě před 24. 6. 1991 (tedy před účinností zákona č. 229/1991 Sb.) došlo ze strany dosavadních uživatelských organizací k vrácení staveb vlastníkovi, aniž mu byla poskytnuta náhrada za jejich znehodnocení. Proto nelze souhlasit s argumentací, že právo na náhradu za znehodnocení nenáleží tomu, komu byly nemovitosti vydány dříve, než zákon č. 229/1991 Sb. nabyl účinnosti.

Z ustanovení § 23 zákona č. 229/1991 Sb. lze dovodit, že právo na náhradu za znehodnocení má vlastník nemovitosti, která byla znehodnocena v době užívání organizací podle zvláštních předpisů, a to nezávisle na tom, zda k vydání došlo před účinností zákona či po nabytí účinnosti.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 3. února 1998 sp. zn. I. ÚS 140/96 ve věci ústavní stížnosti V.D. (jeho právních nástupkyň M.D., I. D. a M.V.) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 22. 2. 1996 sp. zn. 16 Co 481/95, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích z 2. 3. 1995 sp. zn. 15 C 205/93 o zamítnutí návrhu na zaplacení náhrady za stavby.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 1996 č. j. 16 Co 481/95-47 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 2. 3. 1995 č. j. 15 C 205/93-22 zamítl stěžovatelův návrh, aby byla odpůrci, Národnímu hřebčínu Kladruby nad Labem, s.p., Kladruby nad Labem, uložena povinnost zaplatit stěžovateli 354270 Kč. Zároveň byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit odpůrci na náhradu nákladů řízení částku 9960 Kč.

Stěžovatel se domáhal zaplacení uvedené částky jako náhrady za znehodnocené nemovitosti č. p. 4 a č. p. 223 s příslušenstvím v N. (dále jen „předmětné nemovitosti“), a to v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Provedeným dokazováním okresní soud zjistil, že podle rozhodnutí MNV v N. z 8. 4. 1959 č. j. 187/59 byly podle vládního nařízení č. 50/1955 Sb., o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, předmětné nemovitosti předány do bezplatného užívání JZD v N. a později přešly do užívání Státního plemenářského

Nahrávám...
Nahrávám...