dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 117/2000 SbNU, sv. 19, K pojmu „sousední byt“; Ke sloučení bytů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 19, nález č. 117

II. ÚS 211/98

K pojmu „sousední byt“
Ke sloučení bytů

Obecný soud vyložil extrémním způsobem pojem „sousední byt“ tím, že za sousední byt považuje i byt nacházející se v jiné obytné budově se samostatným číslem popisným a samostatně zapsané v tehdejší evidenci nemovitostí. Na základě takového výkladu by bylo možné považovat za sousední byty i byty nacházející se ve dvou přiléhajících, avšak stavebně oddělených, popř. i historicky či architektonicky odlišných nemovitostech. Ústavní soud má za to, že úvaha odvolacího soudu odpovídala dobovému nazírání na právo za situace, kdy stát, který byl původním vlastníkem sousedních nemovitostí, nepředpokládal možnost jakékoliv změny socialistického vlastnictví a nepovažoval ani za nutné situaci důsledně řešit. Takové nazírání, které je neslučitelné s ochranou soukromého vlastnictví, nemůže přirozeně Ústavní soud zaštítit.

Právní závěr odvolacího soudu ohledně vzniku užívacího práva k sporné místnosti včetně posouzení možnosti spojení této místnosti se sousedním bytem je tak dle Ústavního soudu založen na takové interpretaci právních předpisů, která vybočila z mezí ústavnosti. Dovolací soud se touto otázkou nezabýval, třebaže podle zákona se jí zabývat měl. Tím porušil právo na spravedlivé řízení tak, jak je garantováno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 16. srpna 2000 sp. zn. II. ÚS 211/98 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. S. a D. S. proti rozsudku Nejvyššího soudu ze 17. 12. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1277/97, kterým bylo zamítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 28. 1. 1997 sp. zn. 10 Co 912/96, jenž změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech z 18. 9. 1996 sp. zn. 15 C 99/96 tak, že zamítl žalobu stěžovatelů (v původním řízení žalobců), jíž se domáhali vydání rozsudku, aby vedlejším účastníkům (původně žalovaným) byla uložena povinnost vyklidit místnost v obytné budově.

I. Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 12. 1997 č. j. 2 Cdon 1277/97-31 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatelé se s odvoláním na porušení čl. 4 odst. 1, 2 a 4 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) domáhali zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze 17. 12. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1277/97, kterým bylo zamítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 1997 č. j. 10 Co 912/96-15, jenž změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 9. 1996 č. j. 15 C 99/96-12 tak, že žalobu stěžovatelů (v původním řízení žalobců), jíž se domáhali vydání rozsudku, aby vedlejším účastníkům, původně žalovaným Z. N. a L. N., byla uložena povinnost vyklidit místnost o výměře 11 m2 nacházející se v obytné budově čp. 662 na ulici N. v Karlových Varech, kterou stěžovatelé vlastní, zamítl.

V odůvodnění stížnosti uvedli, že na základě kupní smlouvy ze dne 28. 9. 1995 a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Karlových Varech č. j. 112 Vl-3-2240/95 ze dne 9. 11. 1995 o povolení vkladu do katastru nemovitostí jsou vlastníky nemovitosti - obytné budovy čp. 662 se stavební

Nahrávám...
Nahrávám...