dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 107/1997 SbNU, sv.9, K výkladu a aplikaci § 11 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 107

II. ÚS 131/96

K výkladu a aplikaci § 11 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Pozemky, na kterých byly zřízeny autokempy, nespadají pod režim § 11 zákona č. 229/1991 Sb. a oprávněné osoby mají nárok na jejich vydání při splnění restitučních náležitostí.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 24. září 1997 sp. zn. II. ÚS 131/96 ve věci ústavní stížnosti M.L. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 27. 3. 1996 sp. zn. 10 Ca 24/96 o určení vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 1996 sp. zn. 10 Ca 24/96 a rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 15. 12. 1995 č. j. PÚ/24823/95 a ze dne 2. 1. 1996 č. j. PÚ/27537/96 se zrušují.

II. Odůvodnění

Rozhodnutími Okresního úřadu v Českém Krumlově, pozemkového úřadu ze dne 15. 12. 1995 č. j. PÚ/24823/95 a ze dne 2. 1. 1996 č. j. PÚ/27537/96 bylo stanoveno, že stěžovatelka jako oprávněná osoba není podílovou spoluvlastnicí 3/6 nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí pro obec Č. v P. Jedná se o p.p.č. 358/1, 358/2, 358/3, 358/4 a 358/9 a p.č. 366/1 a 366/2, blíže specifikované v citovaných rozhodnutích. Další oprávněné osoby - vedlejší účastníci M.B., J.A. a H.Š. uplatnili nárok na spoluvlastnický podíl, každý z nich k jedné šestině. Rozhodnutí byla učiněna podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“).

V obou rozhodnutích se dovozuje, že se jedná o zemědělský majetek, na který byl řádně a včas uplatněn restituční nárok. Dále, že restituční důvod je dán podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě, neboť ve věci rozhodující správní orgán má za prokázané, že se jedná o zemědělský majetek, který byl původnímu vlastníkovi odňat podle zákona č. 142/1947 Sb. Obě rozhodnutí rovněž potvrzují, že bylo prokázáno, že stěžovatelka i vedlejší účastníci jsou oprávněnými osobami ve vztahu k jimi uplatněným podílům, a to podle ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě.

Nevydání uvedených pozemků správní orgán opírá o vyjádření povinné osoby - obce Č. v P., že na pozemcích se nachází stavba veřejného tábořiště-autokempinku Jestřábí II. a III. Veřejná tábořiště vznikla již v roce 1963 a postupně byla vybavována zařízeními a stavbami ke zvýšení jejich standardu s tím, že zejména od r. 1967 do současnosti byla tábořiště přebudována na kempinky. Odvolává se rovněž na stanovisko Stavebního úřadu MěÚ Horní Planá ze dne 5. 12. 1995, podle kterého jsou veřejná tábořiště Jestřábí II. a III. stavbami občanského vybavení podle § 76 oddílu IV. vyhlášky č. 83/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného důvodu nutno oba autokempy posuzovat jako ucelený areál s vybavením pro rekreační využití. Nelze tedy posuzovat charakter každé stavby jednotlivě, ale celý areál veřejného tábořiště je nutno považovat za jedinou stavbu ve svém souhrnu a

Nahrávám...
Nahrávám...