Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Evidence výdajů v rámci daňové evidence a elektronická evidence tržeb

19.5.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Evidence výdajů v rámci daňové evidence a elektronická evidence tržeb

Ing. Daniela Lampová

Jak již z názvu tohoto článku vyplývá, obsahují následující řádky rozbor problematiky vedení daňové evidence, resp. pozornost bude věnována především otázce sledování daňových a nedaňových výdajů v rámci daňové evidence. Další prostor pak bude věnován elektronické evidenci tržeb jako nové povinnosti, kterou přináší zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb. V závěru pak naleznete i ukázku vedení peněžního deníku.

1. Daňová evidence

Evidence daňově uznatelných výdajů

Evidence daňově uznatelných výdajů je v zákoně o daních z příjmů řešena poměrně stručně. Ustanovení § 7b ZDP, které se zabývá problematikou daňové evidence (DE), totiž pouze stanoví zásadu, že daňová evidence musí obsahovat údaje o příjmech a výdajích v členění potřebném pro zjištění základu daně.

K tomu, aby poplatník správně členil výdaje, je tedy nutné vzít v úvahu další ustanovení zákona o daních z příjmů, ale např. i daňového řádu, příp. i zákona o dani z přidané hodnoty.

Výdaje podle zákona o daních z příjmů

Problematice výdajů se v zákoně o daních z příjmů věnují především §§ 24 a 25 ZDP. Nutno podotknout, že ne ve všech případech musejí být daňově uznatelné výdaje v daném zdaňovacím období i fyzicky zaplaceny (např. tvorba rezerv, uplatnění časového rozlišení u majetku pořizovaného formou finančního leasingu, cestovní náhrady atd.).

Výdaje v cizí měně

Způsob přepočtu cizí měny na českou měnu je upraven v § 38 odst. 1 ZDP.

Přepočet cizí měny u poplatníků vedoucích DE

Pokud poplatník nevede účetnictví, může si vybrat jeden ze dvou režimů:

  1. Použije jednotný kurz; tento kurz se stanoví jako průměr směnného kurzu stanoveného ČNB poslední den každého měsíce zdaňovacího období. Jedná se o kurz, který vyhlašuje Generální finanční ředitelství po skončení kalendářního roku. Použije-li podnikatel jednotný kurz, bude v průběhu zdaňovacího období evidovat příjmy a výdaje v cizí měně, na konci zdaňovacího období sečte příjmy a výdaje v cizí měně a přepočítá je na českou měnu jednotným kurzem. Do daňového přiznání poté uvede celkové příjmy a výdaje v české měně.
  2. Použije kurzy devizového trhu v souladu se zákonem o účetnictví, tzn.:
    1. kurz devizového trhu vyhlášený ČNB, a to k okamžiku ocenění, tj. kurz denní,
    2. v případě nákupu nebo prodeje cizí měny za českou měnu lze k okamžiku ocenění použít kurz, za který byly tyto hodnoty nakoupeny nebo prodány,
    3. pevný kurz, kterým se rozumí kurz stanovený vnitřním předpisem fyzické osoby na základě kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB, používaný fyzickou osobou po předem stanovenou dobu. Stanovená doba nesmí přesáhnout zdaňovací období. Jako kurz devizového trhu, na jehož základě se pevný kurz stanoví, použije fyzická osoba kurz devizového trhu vyhlášený ČNB např. k prvnímu dni zdaňovacího období, po které je pevný kurz používán. Při používání pevného kurzu může fyzická osoba tento kurz změnit svým vnitřním předpisem i v průběhu stanovené doby; v případech vyhlášení devalvace i revalvace české koruny musí být pevný kurz změněn vždy.

Jednotný kurz a kurzy devizového trhu uplatňované podle zvláštních právních předpisů o účetnictví pro přepočet cizí měny nelze v jednom zdaňovacím období použít současně.

Pozor!

V daňové evidenci se ke konci zdaňovacího období neprovádí přepočet zůstatků devizového účtu nebo valutové pokladny, ani se nepřeceňují pohledávky a závazky v cizí měně.

Pokud poplatník používající jednotný kurz podává daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období, použije směnný kurz k datu uskutečnění jednotlivých příjmů a výdajů nebo průměr směnného kurzu stanoveného ČNB poslední den každého měsíce části zdaňovacího období, za kterou se daňové přiznání podává.

Příklad

Podnikatel vedoucí DE obchoduje se zahraničím a na základě svého rozhodnutí přepočítává příjmy a výdaje jednotným kurzem. Pro podnikání používá pouze korunový běžný účet. Pokud obdrží fakturu vystavenou v EUR a do banky zadá příkaz k platbě do zahraničí v EUR, zatíží tato banka účet podnikatele výslednou částkou v Kč. V takovém případě se zapíše do daňové evidence částka, která je uvedena na výpise z banky, a hodnota v EUR se již jednotným kurzem nepřepočítává.

Příklad

Podnikatel vedoucí DE na základě vnitřního předpisu používá při přepočtu cizí měny na českou měnu denní kurz ČNB. V březnu přijal fakturu za nákup zboží a vznikl mu závazek v EUR. Do evidence závazků podnikatel uvedl jeho hodnotu v 1 000 EUR a platným kurzem ČNB (např. 27,040) ho přepočítal na koruny, tj. 27 040 Kč. Platba z devizového účtu byla provedena v dubnu také v EUR, kterou opět přepočítal kurzem platným v den provedení platby (např. 26,930). Do zdanitelných výdajů tedy uvede podnikatel částku 26 930 Kč. Kurzový rozdíl ve výši 110 Kč evidovat nebude a jeho hodnotu v knize závazků stornuje ke dni úhrady z devizového účtu.

Zásady pro vedení DE

Pro vedení daňové evidence jsou pravidla určena v § 7b ZDP. Smyslem a cílem vedení daňové evidence formulovaným v tomto § 7b ZDP je zjištění základu daně z příjmů. Zákon zde stanoví pouze obsah daňové evidence, a nikoli způsob či formu jejího vedení. Základním požadavkem je rozlišení příjmů a výdajů v členění potřebném pro zjištění základu daně z příjmů, tedy na příjmy a výdaje daňově uznatelné a příjmy a výdaje daňově neuznatelné. Není nutné proto rozlišovat účetní operace na peněžní a nepeněžní. Do výdajů jsou zapisovány i částky např. ze zápočtů pohledávek a závazků, aniž by došlo k pohybu peněžních prostředků.

Evidenci peněžních operací není předepsáno sledovat pouze v jedné knize (peněžním deníku), ale můžeme mít evidencí více (např. evidence příjmů a výdajů na jednotlivých bankovních účtech, evidence příjmů a výdajů na jednotlivých pokladnách, evidence příjmů a výdajů samostatně za příjmy a výdaje v Kč a samostatně za příjmy a výdaje v cizích měnách atd.). Po skončení zdaňovacího období pak jednotlivé evidence sumarizujeme (sečteme) a získáme tak celkové hodnoty pro účely zpracování daňového přiznání, a tím i stanovení základu daně.

Peněžní deník

Pro daňovou evidenci platí povinnost evidovat příjmy a výdaje jen za účelem správného vykázání dílčího základu daně podle § 7 ZDP.

Je tedy povinné evidovat:

  1. peněžní příjmy a výdaje:
    • příjmy a výdaje v hotovosti,

    • přírůstky a úbytky peněz na bankovních účtech;

  2. nepeněžní příjmy a výdaje:
    • např. tvorba nebo rozpuštění rezerv, daňové odpisy, uplatnění poměrné části nájemného u finančního leasingu, zápočty pohledávek a závazků, příjmy a výdaje dosažené směnou atd.

I když daňová evidence přímo nepředepisuje uvádění zápisů do deníku chronologicky, tedy seřazené dle data tak, jak jdou za sebou, lze to jen doporučit vzhledem k prokazatelnosti jednotlivých zápisů na základě obdržených dokladů. Evidence o pohybu peněžních prostředků na bankovních účtech se vede zásadně podle výpisů banky, a to tak, aby byla zřejmá návaznost na zůstatky jednotlivých bankovních účtů.

I když pro vedení daňové evidence není nutné se přímo řídit zákonem o účetnictví, doporučujeme dodržovat minimální náležitosti účetních dokladů dle § 11 ZÚ. Plátci DPH potom musí respektovat také ustanovení zákona o DPH. Více viz text Účetní a daňové doklady, opravy chyb, obchodní listiny. Veškerá evidence musí být upravena tak, aby umožnila splnění důkazních povinností poplatníka daně z příjmů.

Pro daňovou evidenci nadále platí, že podnikatelé, kteří přijímají platby v hotovosti, jsou povinni vést záznamy denních tržeb. Záznamní povinnost je od 1. 1. 2011 upravena také daňovým řádem v § 97 DŘ.

Fyzická osoba, která v rámci své podnikatelské nebo jiné samostatně činnosti uskutečňuje platby v hotovosti, je povinna vést průběžně evidenci těchto plateb, pokud nezaznamenává údaje o těchto platbách v jiné evidenci stanovené zákonem.

Správce daně může uložit daňovému subjektu, aby kromě evidence stanovené právním předpisem vedl zvláštní záznamy potřebné pro správné zjištění a stanovení daně. Záznamní povinnost ukládá správce daně rozhodnutím.

2. Elektronická evidence tržeb

V roce 2016 bude postupně spuštěn systém elektronické evidence tržeb za prodej zboží a služeb. E-tržby (EET) jsou moderním systémem rychlé komunikace mezi podnikateli a Finanční správou. Tato evidence tržeb je založena na okamžitém elektronickém reportování určité transakce podnikatelem správci daně s tím, že za tuto elektronickou zprávu je správcem daně poskytnut unikátní kód, který poté může sloužit k jednoznačné identifikaci účtenky, na které musí být vytištěn.

Příjmy podléhající EET

  • Evidovaná tržba musí být příjmem ze samostatné činnosti. EET tedy nepodléhají příjmy podle §§ 8 až 10 ZDP.

  • EET nepodléhá také příjem,

    • - který je daněn srážkou podle zvláštní sazby daně,
    • - který je ojedinělý, např. jednorázová půjčka,
    • - který je tržbou spojenou s příjmem, který není předmětem daně z příjmů (vyloučeny jsou transakce obsažené především v § 3 odst. 4 a § 18 ZDP).

Průběh EET

Předpokládaný běžný způsob evidence tržeb bude probíhat jednotlivými fázemi:

  1. při placení za určité zboží nebo službu podnikatel zašle datovou zprávou správci daně celkovou částku z uskutečňované operace a údaje o DPH,
  2. správce daně obratem (v řádu sekund) zašle fiskální identifikační kód, což je unikátní označení účtenky,
  3. podnikatel vytiskne účtenku, na které bude vytištěn i fiskální identifikační kód, a tuto účtenku vystaví zákazníkovi,
  4. zákazník může prostřednictvím webové aplikace a fiskálního identifikačního kódu ověřit, zda byla účtenka skutečně řádně zaevidována a není falešná (zákazník však účtenku nemusí požadovat).

Rozsah zasílaných údajů

V rámci EET lze počítat s následujícím rozsahem zasílaných údajů:

  1. daňové identifikační číslo poplatníka,
  2. označení provozovny, ve které je tržba uskutečněna (provozovnou jsou i internetové stránky v případě internetových obchodů),
  3. označení pokladního zařízení, na kterém je tržba evidována,
  4. pořadové číslo účtenky,
  5. datum a čas přijetí tržby nebo datum a čas vystavení účtenky, pokud je vystavena dříve,
  6. celková částka tržby,
  7. bezpečnostní kód poplatníka,
  8. podpisový kód poplatníka,
  9. údaj, zda je tržba evidována v běžném nebo zjednodušeném režimu.

Na účtence je poplatník povinen uvést kromě výše uvedeného ještě fiskální identifikační kód.

Pokud bude při evidování tržby překročena mezní doba odezvy (2 sekundy), je poplatník povinen zaslat správci daně údaje o evidované tržbě bezodkladně po pominutí příčiny, která vedla k překročení mezní doby odezvy, nejpozději však do 48 hodin od uskutečnění evidované tržby.

Zjednodušený režim

Zjednodušený režim je zvláštním režimem evidování tržeb, který je určen pro poplatníky vykonávající evidenci tržeb v podmínkách, ve kterých je evidence tržeb v běžném režimu nemožná zejména z důvodu nedostatečné možnosti připojení k internetu. Podnikatel v tomto případě musí nejdříve správci daně podat žádost o povolení tohoto evidování, ve které uvede důvody, které svědčí o naplnění podmínek evidování ve zjednodušeném režimu. Správce daně tyto důvody posoudí, ověří jejich pravdivost a v případě důvodnosti povolení vydá ve lhůtě 15 dnů ode dne podání žádosti. Pokud by byla žádost zamítnuta, je možné novou podat až po 60 dnech, ovšem s uvedením jiných důvodů než v žádosti původní.

V takových situacích pak není povinnost zasílat datovou zprávu v okamžiku přijetí tržby, ale postačí, když tyto úkony podnikatel zrealizuje do 5 dnů od jejich uskutečnění. Znamená to, že podnikatel bude tržby ve svém zařízení evidovat a jednou za pět dní zařídí odeslání datových zpráv správci daně. I při tomto režimu však trvá povinnost vydat účtenku zákazníkovi. Funkci jednoznačného identifikátoru účtenky potom zastává tzv. bezpečnostní kód poplatníka, který je generován samotným poplatníkem prostřednictvím předem daných kryptografických funkcí.

Jak bude podnikatel postupovat

Poplatníkovi, na kterého se vztahuje povinnost evidence tržeb, vzniknou tyto povinnosti:

  • požádat správce daně o autentizační údaje (tj. zaregistrovat se do systému EET),

  • pořídit si zařízení pro elektronickou evidenci tržeb (včetně zajištění přístupu na internet),

  • na místě, kde se běžně uskutečňují evidované tržby, musí umístit dostatečně viditelné a čitelné informační oznámení ve znění „Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat u správce daně přijatou tržbu online a v případě technického výpadku nejpozději do 48 hodin” nebo „Příjemce tržby eviduje tržby ve zjednodušeném režimu, tzn. je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně nejpozději do 5 dnů.”,

  • v okamžiku tržby odeslat údaje správci daně o konkrétní tržbě,

  • vyčkat na obdržení kódu konkrétní transakce,

  • vydat účtenku s kódem identifikujícím konkrétní transakci.

Etapy náběhu EET

Náběh evidence tržeb je rozdělen na čtyři etapy a je odvozen od zveřejnění zákona ve Sbírce zákonů. Zákon o EET byl rozeslán v dubnu 2016 pod číslem 112/2016 Sb., tudíž etapy náběhu EET budou následující:

  1. V první etapě budou podléhat evidenci tržeb pouze ubytovací a stravovací zařízení, a to od 1. 12. 2016,
  2. Druhou etapou pokračuje evidence tržeb z velkoobchodu a maloobchodu, a to od 1. 3. 2017,
  3. V třetí etapě následuje evidence tržeb z ostatních činností (např. i úhrady v hotovosti nebo kartou při platbě u lékaře) kromě činností vyčleněných do 4. etapy, a to od 1. 3. 2018
  4. V poslední etapě od 1. 6. 2018 se připojí k evidenci tržeb již všechny činnosti, např. kadeřnictví, opravy počítačů, specializované stavební činnosti, výroba nábytku, oděvů nebo drogistického zboží atd.

Doprovodné daňové změny

Současně se zákonem o evidenci tržeb byl přijat také doprovodný zákon, který zavádí slevu na dani z příjmu fyzických osob pro poplatníka, který v daném období poprvé zaeviduje tržbu podle zákona o EET, která činí nejvýše částku ve výši kladného rozdílu mezi 15 % dílčího základu daně ze samostatné činnosti a základní slevy na poplatníka, max. 5 000 Kč.

Tento zákon také snižuje sazbu DPH ze současných 21 % na 15 % u stravovacích služeb, a to k datu zahájení povinnosti evidovat tržby.

Účtenková loterie

Česká republika prostřednictvím Ministerstva financí může pořádat účtenkovou loterii o věcné a peněžní ceny. Té se bude moci zákazník zúčastnit na základě údajů obdržených na účtence, tj. k účasti na účtenkové loterii musí zákazník tuto účtenku skutečně převzít. Tím mají být zákazníci motivováni, aby přijímali od prodejců účtenky. Konkrétní podoba loterie bude stanovena jejím vyhlašovatelem.

3. Členění příjmů a výdajů v daňové evidenci

Členění příjmů a výdajů v DE

Formální uspořádání členění příjmů a výdajů je plně v rukách každého podnikatele. Daňová evidence umožňuje různé způsoby jako např.:

  • členění příjmů a výdajů do jednotlivých sloupců,

  • číslování dokladů nebo

  • kódování jednotlivých zápisů.

Návrh možného členění evidence příjmů a výdajů

V praxi je nejpoužívanější členění do jednotlivých sloupců, které jsou očíslovány.

Díl A – příjmy a výdaje v hotovosti a na bankovních účtech

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: