dnes je 24.11.2020

Input:

Elektromobil

19.11.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Elektromobil

Ing. Otakar Machala

V následujícím textu se budeme zabývat problematikou daňové uznatelnosti nákladů, které vznikají v praxi při používání vozidel poháněných elektřinou. Prostor bude věnován především stanovení a prokázání nákladů na spotřebu elektrické energie včetně řešení situací a vztahů vznikajících v této souvislosti mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci.

Úvod, podmínky daňové uznatelnosti

Obecné podmínky daňové uznatelnosti nákladů jsou v případě elektromobilů stejné jako u klasických motorových vozidel využívajících ke svému pohonu uhlovodíková paliva. Podrobnosti uvádí článek Automobil v obchodním majetku.

V případě fyzických osob – podnikatelů platí při zvažování vkladu elektromobilu do obchodního majetku z pohledu daňové optimalizace obecné pravidlo, že čím vyšší je vstupní cena vozidla a čím více se elektromobil využívá pro služební účely, tím se zvyšuje pravděpodobnost výhodnějšího daňového režimu u elektromobilu vloženého do obchodního majetku v porovnání s používáním elektromobilu soukromého.

Při srovnání cen klasických automobilů a elektromobilů jsou v současné době pořizovací náklady v případě elektromobilu relativně významně vyšší a ekonomická výhodnost jeho využití tak roste především s mírou jeho využívání. Z toho je zřejmé, že v obecné rovině by se vložení elektromobilu do obchodního majetku mělo ve srovnání s automobily se spalovacím motorem vyplatit častěji.

Náklady spojené s provozem elektromobilu uplatňované v rámci stanovení základu daně z příjmů se budou lišit právě s ohledem na skutečnost, zda se bude jednat o vozidlo vložené do obchodního majetku, kdy se v takovém případě bude jednat zejména o odpisy, spotřebu pohonných hmot (elektřiny) a dalších kapalin nutných pro provoz vozidla, různé typy pojistného, výdaje na opravy, údržbu, technické prohlídky atd., nebo o vozidlo soukromé, kde půjde o základní náhradu a náhradu výdajů za spotřebovanou elektřinu.

V souvislosti s tím je třeba připomenout, že i v případě elektromobilů lze místo výdajů na spotřebovanou elektřinu uplatnit tzv. paušální výdaj na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP. Více k paušálnímu výdaji na dopravu viz Automobil v obchodním majetku.

Spotřeba pohonných hmot – elektrické energie

Prokázání nákladů na spotřebu elektrické energie představovalo jednu z největších praktických překážek pro rozšíření používání elektromobilů v souvislosti s podnikáním, neboť představa dlouhých a složitých sporů se správci daně v této otázce odradila mnohé z těch, kteří by jinak byli elektromobilitě nakloněni.

Zatímco u klasických pohonných hmot, jako je benzin nebo nafta, byla historicky poměrně jednoznačně stanovena pravidla prokazování skutečné spotřeby, případně výše náhrady za spotřebované PHM vycházející např. z údajů v technickém průkazu vozidla, a stanovena rovněž průměrná cena jednotlivých druhů PHM, v případě využití nákladu náhrady na spotřebu PHM u elektromobilů tato pravidla absentovala.

Tuto skutečnost potvrdily v roce 2018 i závěry Koordinačního výboru na téma Cestovní náhrady při použití elektromobilu. S ohledem na absenci stanovení výše náhrad za spotřebu PHM v podobě elektrické energie zástupci Komory daňových poradců ČR navrhovali vycházet při použití elektromobilu z ekonomicky zdůvodnitelné výše nákladů na dobití zásobníku energie, přepočtených jako náhrada za ujetý kilometr dle údajů v technické dokumentaci elektromobilu nebo uváděných výrobci srovnatelného typu elektromobilů.

Jak se dalo očekávat, zástupci Generálního finančního ředitelství s těmito závěry nesouhlasili. Konstatovali, že uplatnění cestovních náhrad není v případě elektromobilů v zákoně o daních z příjmů upraveno a je tak třeba prokázat konkrétní cenu, za kterou je elektřina pořízena, a rovněž spotřebu elektřiny na ujetou vzdálenost s tím, že i v  případě zaměstnanců zákoník práce předpokládá, že cena elektřiny bude zásadně prokazována předložením dokladu o jejím nákupu.

Náhrady za spotřebu elektrické energie

Podle § 158 odst. 3 ZP platí, že cenu pohonné hmoty včetně elektrické energie prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Nicméně v případě, kdy zaměstnanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcí vyhláškou.

Tuzemská legislativa tak při výpočtu náhrad za spotřebované pohonné hmoty vč. elektřiny vychází ze skutečně ujeté vzdálenosti (uvedené v knize jízd), z průměrné spotřeby uvedené v technickém průkazu k vozidlu a z prokázané ceny nakoupených spotřebovaných pohonných hmot. Namísto skutečné ceny nakoupených pohonných hmot tedy zákoník práce obecně umožňuje použít pro výpočet náhrad ceny stanovené ve vyhlášce MPSV. V případě domácího nabíjení elektrických vozidel ovšem neexistovala žádná jednotná cena elektřiny pro stanovení náhrady nákladů vynaložených zaměstnancem na nabíjení vozidla. Obecně se tak vycházelo z povinnosti zaměstnance prokázat veškeré náklady, které mu má zaměstnavatel nahradit, což bylo ovšem v praxi velmi složité.

Právní předpisy již na tuto skutečnost zareagovaly a vyhláška MPSV č. 358/2019 Sb. ze dne 18. prosince 2019 poprvé obsahovala i referenční cenu pro elektřinu spotřebovanou jako pohonná hmota při nabíjení elektromobilů na rok 2020. Vyhláška konkrétně uvádí, že výše průměrné ceny pohonné hmoty podle věty třetí v § 158 odst. 3 ZP činí 4,80 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.

Uvedenou cenu elektřiny lze použít zejména pro účely nabíjení v domácnosti, ale i pro ostatní situace, kdy zaměstnanec není schopen prokázat konkrétní náklady na nabíjení vozidla použitého pro pracovní účely. Celková výše náhrady je pak stejně jako u uhlovodíkových paliv určena podle ujeté vzdálenosti a spotřeby elektřiny.

Příklad
Pan Sova používá k pracovním cestám v rámci svého zaměstnání soukromý elektromobil, přičemž jej dobíjí ve svém rodinném domě. V červnu 202X uskutečnil tímto vozidlem pracovní cestu a podle cestovního příkazu ujel na této pracovní cestě 120 km. Zaměstnanec zaměstnavateli nepředložil žádný doklad o ceně elektrické energie. Podle technického průkazu činí spotřeba elektrické energie 12,5 kWh/100 km.

Pan Sova má nárok na cestovní náhrady v celkově výši 576 Kč. Z toho základní náhrada činí 504 Kč (120 km x 4,20 Kč) a náhrada za spotřebu elektřiny 72 Kč (12,5 kWh x 4,80 Kč x 1,2).

Spotřeba elektřiny u vozidel zahrnutých v obchodním majetku

Zásadní význam pro podnikatelskou veřejnost má vyřešení otázky stanovení nákladů za spotřebu PHM v podobě elektrické energie u elektromobilů zahrnutých v obchodním majetku. V rámci této skupiny se totiž jedná jak o vozidla fyzických osob zahrnutá v obchodním majetku, tak především o veškerá vozidla v majetku osob právnických.

V praxi navíc u elektromobilů na rozdíl od automobilů na uhlovodíková paliva dochází k situaci, kdy vozidlo zaměstnavatele dobíjí zaměstnanec ze své domácí elektrické sítě, přičemž nebylo jasné, jak stanovit výši závazku zaměstnavatele z tohoto titulu vůči zaměstnanci. V této věci bylo v rámci jednání dalšího Koordinačního výboru na počátku roku 2020 odsouhlaseno, že při stanovení výše náhrady může zaměstnavatel použít výše zmíněnou průměrnou (referenční) cenu pohonné hmoty ve výši 4,80 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny. Tento příjem není na straně zaměstnance předmětem daně z příjmů a nepovažuje se za příjem ze závislé činnosti podle ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) a d) ZDP.

Řešení situace, kdy není jednoznačně prokázána cena elektrické energie spotřebované na provoz elektromobilu z pohledu daňových výdajů zaměstnavatele, by mohla přinést teprve v průběhu roku 2020 novela ZDP projednávaná jako sněmovní tisk 910 (ke dni zveřejnění tohoto článku prošla teprve 2. čtením). Ta by umožňovala v rámci nového znění § 24 odst. 2 písm. k) ZDP bodu 1 použít pro stanovení výdajů za pohonné hmoty spotřebované vozidlem, které má elektrický pohon nebo hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, průměrnou cenu elektřiny stanovenou pro účely poskytování cestovních náhrad podle zákoníku práce, tedy cenu 4,80 Kč/kWh.

Příklad
Podnikatelka paní Vránová má v obchodním majetku klasický automobil Škoda (palivo E 5 – Natural 95) a elektromobil Tesla. Protože ve zdaňovacím období 202X nemá k dispozici doklady prokazující nákupní cenu pohonných hmot u těchto vozidel, použila v obou případech průměrnou (referenční) cenu podle vyhlášky, tzn. 32 Kč/l benzinu a 4,80 Kč/kWh elektřiny.

V případě následné daňové kontroly budou jako daňový výdaj za předpokladu splnění ostatních podmínek ZDP uznány pouze částky odpovídající spotřebě pohonných hmot u elektromobilu. U vozidel na spalovací motor zůstává povinnost konkrétní nákupní cenu prokázat i po novele ZDP.

Z pohledu nepřímých daní je třeba zdůraznit, že dobití elektrické energie do vozidla zaměstnavatele uskutečněné zaměstnancem v rámci pracovněprávního vztahu, kdy je související příjem zdaňován jako příjem ze závislé činnosti dle § 6 ZDP, nepředstavuje ekonomickou činnost dle § 5 odst. 3 ZDPH.

Varianty dobíjení elektromobilů – veřejné dobíjecí stanice

První možnost „tankování paliva”, v případě elektromobilů tedy dobíjení elektrické energie, představují veřejné dobíjecí stanice, kterých je v Česku přes 500 a v současné době přibývají i po stovkách ročně. Z praktického pohledu je vhodné rozlišovat rychlonabíjecí stanice, kterých je asi třetina z celkového počtu. Někdy jsou označovány symbolem „DC”, tedy stejnosměrný proud, a jejich výhoda spočívá právě v tom, že poskytují autu přímo stejnosměrný proud, který si auto nemusí převádět, a není tak omezeno výkonem své, často pomalejší, palubní nabíječky a omezením v rychlosti nabíjení jsou pouze parametry baterie, případně jejího chlazení. „Pomalé” nabíjecí stanice poskytují autu, stejně jako domácí či průmyslové zásuvky (viz dále) střídavý proud (AC), takže ten se musí nejdříve převést na stejnosměrný proud a teprve následně uložit do baterie. K tomuto převodu slouží palubní nabíječka a její výkon a konfigurace ve skutečnosti rozhoduje, jak rychle se auto nabije. Dobíjecí stanice zpravidla poskytují výkon až 22 kW a lze se s nimi setkat tam, kde lze s autem chvíli zaparkovat a nabíjet v době, kdy auto nepotřebujeme, typicky v hotelích, obchodních centrech, u restaurací apod.

Poslední dobou se u nás již můžeme setkat i s tzv. ultrarychlými nabíjecími stanicemi, tedy takovými, které poskytují nabíjecí výkon zpravidla přes 100 kW. Stanice s výkonem 175, respektive 150 kW, mají v nabídce například firmy E.ON, PRE či IONITY.

Na území ČR najdeme také stanice Tesla Supercharger. Ty jsou však určené pouze pro nabíjení automobilů Tesla. V počátečních dobách elektromobility bylo nabíjení na Superchargerech zcela zdarma. Nyní dostává každý nový zákazník zdarma 400 kWh. Z pohledu daňového to pro uživatele vozidel Tesla znamená, že zpočátku mu žádné náklady spojené se spotřebou elektrické energie nevznikají.

V případě využití veřejných dobíjecích stanic by z pohledu daňových výdajů problémy vznikat neměly, neboť při jejich využití obdrží každý účastník doklad o množství a ceně spotřebované energie, ať už v papírové podobě nebo v rámci nejrůznějších přehledů a programových aplikací. Cena spotřebované energie je tímto způsobem prokázána.

Dobíjení ze zásuvky

Dobíjení ze zásuvky představuje v podstatě primární způsob nabíjení elektromobilu, který je zároveň i velmi pohodlný. Ve srovnání se spalovacími motory probíhá v tomto případě čerpání v době, kdy auto stojí zaparkované u zaměstnance či podnikatele doma nebo v práci. Auta s menší baterií se přes klasickou zásuvku dají nabít už za pár hodin, některým modelům s velkou baterií to však bude trvat více než 24 hodin.

Uplatnění daňových výdajů bude v těchto případech závislé na individuálních podmínkách. Lze je uplatnit ve skutečné výši, pokud bude možné tuto výši, tedy cenu a množství energie, prokázat, nebo je možné na základě dříve popsaných ustanovení ZDP použít průměrnou (referenční) cenu ve výši 4,80 Kč/kWh.

Wallbox

Tzv. wallbox lze zjednodušeně charakterizovat jako speciální (často nástěnnou) dobíječku. Jedná se většinou o třífázové zařízení do 22 kW/32 A na střídavý proud (AC). Mnohé i z těch nejlevnějších wallboxů dokážou v porovnání s běžnou zásuvkou dobu dobíjení výrazně zkrátit. Při kombinaci špičkového wallboxu a elektromobilu s palubní dobíječkou 22 kW je dobíjení 10x rychlejší než z běžné zásuvky.

Vzhledem k rostoucí variabilitě wallboxů s různým technickým provedením bude v mnoha případech vhodné požádat o jejich statistické zatřídění specializovaná pracoviště. Ze zatřídění wallboxu bude totiž vycházet jeho správné posouzení z pohledu ZDP. Z tohoto hlediska může být považován za:

  • - příslušenství vozidla,
  • - samostatnou movitou věc,
  • - součást nemovité věci.

O příslušenství vozidla půjde zejména v případě, kdy se jedná o movitou věc (případně připevněnou na stěnu, ale lehce odnímatelnou), určenou pro nabíjení konkrétního elektromobilu. Jestliže bude takový wallbox pořízený zároveň s vozidlem, bude jeho cena zahrnuta do vstupní ceny vozidla a při poskytnutí takového elektromobilu zaměstnanci pro