dnes je 28.3.2024

Input:

č. 375/2004 Sb. NSS, Azyl: neurčitý právní pojem a správní uvážení

č. 375/2004 Sb. NSS
Azyl: neurčitý právní pojem a správní uvážení
k § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Ustanovení § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení, kdy neurčitým právním pojmem je „případ zvláštního zřetele hodný“ a vlastní rozhodnutí správního orgánu vyjádřené slovy „lze udělit humanitární azyl“ přestavuje správní uvážení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2004, čj. 5 Azs 105/2004-72)
Věc: Pham Van D. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o azyl, o kasační stížnosti žalobce.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 9. 2002 nebyl žalobci udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1,2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu. Současně žalovaný rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 10. 10. 2002 k Vrchnímu soudu v Praze opravný prostředek, v němž popsal své potíže v životě, ekonomickou situaci své rodiny i svou vlastní. Tento soud o opravném prostředku nerozhodl do 31. 12. 2002, a proto věc přešla ve smyslu článku II zákona č. 519/2002 Sb., § 129 odst. 2 s. ř. s. a § 32 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, na Krajský soud v Plzni, který s ním naložil jako se žalobou. Dne 21. 11. 2003 zaslal žalobce krajskému soudu vyjádření, v němž namítl, že pro udělení humanitárního azylu v průběhu řízení uvedl řadu důvodů, a to nejen ekonomických, a žalovaný, který je povinen zkoumat, zda žalobce nesplňuje důvody pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, neodůvodnil, proč humanitární azyl neudělil.
Soud I. stupně žalobu zamítl, neboť obsahovala pouze obecný popis ekonomických potíží a žalobce v ní vznášel nekonkrétní výhrady proti vietnamskému režimu.
Žalobce (dále „stěžovatel“) proti rozsudku soudu I. stupně podal kasační stížnost; vyjádřil nesouhlas s tvrzením krajského soudu, že v jeho vyjádření jsou obsaženy nové žalobní důvody týkající se splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu a existence překážek vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Namítl, že napadl celý výrok rozhodnutí žalovaného, tj. i výrok o neudělení humanitárního azylu, a proto důvody a skutečnosti uvedené ve vyjádření podaném po stanovené lhůtě jsou skutečnostmi a důvody, kterými je soud povinen se zabývat.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Pokud stěžovatel namítá nezákonnost rozhodnutí soudu I. stupně spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, pak se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje se závěry onoho soudu, že stěžovatelem uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v roli žadatele před správním orgánem, tak i v postavení žalobce před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit - jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok.
Stěžovatel ani v průběhu správního řízení, ani v průběhu soudního řízení žádný azylový důvod neuváděl; udával pouze, že v zemi
Nahrávám...
Nahrávám...