Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Ing. Martin Děrgel

1. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

2. Mycí, čisticí a dezinfekční prostředky (MČDP)

3. Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP)

Každá lidská práce byla od počátku doprovázena nejrůznějšími nebezpečími, riziky, které hrozily člověku poškozením zdraví nebo fyzickou záhubou v případě, že je nerespektoval. Zdraví škodlivé pracovní podmínky a pracovní prostředí, nesprávně organizovaná a prováděná práce - to vše na zaměstnance negativně působí a může mít dříve či později za následek pracovní úraz, nemoc z povolání, průmyslovou otravu, zvýšenou nemocnost nebo předčasné opotřebení organismu.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (dále také jen "BOZP“) je neoddělitelnou součástí pracovního práva, neboť jejím základním cílem je ochrana zaměstnanců v pracovním procesu, ochrana jejich životů a zdraví a vytváření takových podmínek, které by umožňovaly produktivní, kvalitní práci.

V právním smyslu představuje BOZP souhrn práv a povinností jak účastníků pracovního procesu, směřující k zajištění BOZP, tak orgánů pověřených dozorem nad touto oblastí.

Při daňovém posuzování otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (poskytování osobních ochranných prostředků, mycích a čisticích prostředků, ochranných nápojů apod.) vycházíme zejména z těchto právních předpisů a ustanovení:

• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále ZP), zejména:

  • část pátá – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (§ 101 až § 108)

• zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)

• nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích

• nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti

• zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami

• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále ZDP), především:

  • § 6 odst. 7 písm. b) a odst. 8, týkající se daňového posouzení u zaměstnanců,

  • § 24 odst. 2 písm. j), p) a x), ohledně posuzování daňové uznatelnosti u zaměstnavatele

• vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných

• vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám od konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání

• nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků

• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

• nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky

• nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu

• pokyn GFŘ D-6, k jednotnému postupu při uplatňování ZDP, zejména k § 6 odst. 7 písm. b) a k § 24 odst. 2 bod 13.

Třebaže BOZP je prvotně problematikou pracovního práva, její praktické naplňování je rovněž otázkou daňovou. Podle § 24 odst. 2 ZDP jsou na straně zaměstnavatele za daňově uznatelné výdaje (náklady) považovány výslovně výdaje (náklady):

• na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na:

  • bezpečnost a ochranu zdraví při práci,

  • hygienické vybavení pracovišť,

  • pořízení ochranných nápojů (v rozsahu stanoveném nařízením vlády č. 361/2007 Sb.),

  • práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy (pokud ZDP nebo zvláštní zákon nestanoví jinak),

• k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů (kam často spadají výlohy vyvolané výše zmíněnými zákony upravujícími povinnosti zaměstnavatelů v rámci BOZP),

• paušální částky náhrad výdajů vyplacené zaměstnancům na údržbu pracovního oblečení.

Z pohledu zaměstnanců je pak významné, že za zdanitelný příjem se nepovažuje mj.:

• hodnota:

  • osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP),

  • pracovních oděvů a obuvi,

  • mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků (MČDP) a

  • ochranných nápojů,

• poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem,

• včetně nákladů na udržování OOPP, pracovních oděvů a obuvi,

• jakož i hodnota:

  • poskytovaných stejnokrojů a

  • pracovního oblečení určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání,

• včetně příspěvku na jejich udržování, ať už jsou hrazeny:

  • ve skutečné (prokázané) výši nebo

  • do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy, kolektivní smlouvou, ve vnitřním předpise zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů.

Podle § 104 odst. 3 ZP je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky (MČDP) na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, též ochranné nápoje.

MČDP a ochranné nápoje poskytne zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Přičemž se musí postupovat v souladu s:

• nařízením vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví bližší podmínky poskytování i MČDP,

• nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci (kde se v § 8 a Příloze č. 1 věnuje pozornost tzv. ochranným nápojům).

Za zmínku stojí, že nahrazení poskytovaných MČDP finančním plněním není zakázáno.

Zmíněné nařízení vlády č. 495/2001 Sb. stanovuje závazné podrobnosti k poskytování MČDP:

• K předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění poskytne zaměstnavatel dezinfekční prostředky.

  • Za dezinfekční prostředky se považují též ochranné masti s dezinfekčním účinkem.

• Zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění pokožky nebo znečištění zaměstnance, poskytne zaměstnavatel podle druhu látky:

  • mycí a čisticí prostředky, případně

  • regenerační krémy a masti.

Nařízení dále v příloze č. 4 uvádí:

• příklady druhu prací z hlediska znečištění,

  • práce velmi nečistá (lakýrníci, obsluha a údržba zemních strojů a strojních zařízení.),

  • práce nečistá (seřizovači, řidiči nákladních vozidel, montéři, zedníci, řezníci atd.),

  • práce méně čistá (např. mistři, skladoví dělníci, řidiči osobních vozidel, tesaři, úklid),

  • práce čistá (administrativa, dozor, měření, obchod, služby, školství, věda, výzkum),

• doporučená množství mycích a čisticích prostředků (gramy za měsíc) + 2 ručníky ročně:

  • práce velmi nečistá (mycí prostředek 200, čisticí pasta 900),

  • práce nečistá (mycí prostředek 100, čisticí pasta 600),

  • práce méně čistá (mycí prostředek 100, čistící pasta 300),

  • práce čistá (mycí prostředek 100).

Tímto nařízením upravuje Vláda ČR v rámci pověření daného ZP mj.:

• hodnocení zdravotního rizika,

• minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance,

• podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků a jejich údržby,

• bližší podmínky poskytování ochranných nápojů,

• bližší hygienické požadavky na pracoviště a pracovní prostředí,

• bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů,

• bližší požadavky na práci se zobrazovacími jednotkami.

V nařízení nalezneme též rizikové faktory pracovních podmínek a minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, kterými jsou mimo jiné:

• zátěž teplem – dlouhodobě únosná zátěž teplem je limitovaná množstvím vody ztracené při práci z organizmu potem a dýcháním, krátkodobě únosná zátěž teplem je limitovaná množstvím akumulovaného tepla v organizmu, jde tedy o značně odbornou záležitost;

• zátěž chladem – únosné hodnoty i této zátěže jsou poměrně náročným odborným úkolem, který se neobejde bez specialisty, jsou stanoveny s ohledem na energetický výdej zaměstnance při dané práci a teplotu vzduchu korigovanou podle rychlosti jeho proudění;

• ochranné nápoje – chránící před zátěží teplem se poskytují v množství odpovídajícím nejméně 70 % tekutin a minerálních látek ztracených z organizmu za osmihodinovou směnu potem a dýcháním, ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje teplý, v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu.

Podle § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP není daňovým výdajem (nákladem): "hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti“. Z tohoto obecného pravidla existují tři výjimky:

• ochranné nápoje poskytované zaměstnancům v souladu s § 8 a přílohou č. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci;

  • tyto zůstávají daňovým výdajem zaměstnavatele dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 ZDP,

  • pro zaměstnance nejde o předmět daně z příjmů podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP,

  • díky tomu se hodnota nápoje nezahrnuje ani do pojistných vyměřovacích základů;

• pitná voda v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnanců a zajištění předlékařské pomoci podle § 53 zmíněného nařízení vlády, tato je v prakticky stejném odvodově výhodném režimu jako ochranné nápoje;

  • nutno ale doplnit, že pitnou vodu definuje § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, jako veškerou vodu v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob dodávání (ve smyslu Směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu),

  • za pitnou vodu se nepovažuje přírodní léčivý zdroj, přírodní minerální voda ani sycená voda (s bublinkami), voda ochucená, čaje apod.; naopak (stolní) vodu v barelech a menších PET lahvích, stejně jako klasickou vodu z vodovodního kohoutku lze považovat za pitnou vodu;

• pokud zaměstnanci za poskytované nápoje něco zaměstnavateli platí (např. 5 Kč za kávu, ledový čaj nebo ovocný nápoj), bude hodnota nápoje do výše těchto příjmů daňově uznatelná s oporou ve starém známém ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP, a současně v hrazené výši nepůjde o zdanitelný příjem zaměstnance.

Naproti tomu všechny ostatní případy poskytování nealkoholických nápojů zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti (jako např. čaje, ovocné džusy, limonády, minerálky, káva, horká čokoláda, nealkoholické pivo atd.) jsou pro zaměstnavatele daňově neúčinné. Jejich spotřeba zaměstnanci na pracovišti je ovšem plně osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti [§ 6 odst. 9 písm. c) ZDP], tím pádem nepodléhá ani pojistným odvodům.

Dodejme, že alkoholické nápoje na pracovišti nelze zaměstnancům poskytovat vůbec, a to podle zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami.

Nařízení obsahuje též mj. podrobně a složitě definované hygienické požadavky, např.:

• na teplotu na pracovišti,

• na větrání pracovišť,

• na osvětlení pracoviště,

• na světlou výšku prostor určených pro práci,

• na objemový prostor určený pro práci,

• na rozměry podlahové plochy pro práci,

• na rozměry pracovního místa,

• na zobrazovací jednotky,

• na zásobování vodou prostorů určených pro práci,

• na sanitární a pomocná zařízení,

• na pomocná zařízení

Jak plyne z předchozího, je třeba zabývat se zásadou přiměřenosti.

Za mycí prostředky se považují všechny prostředky, které splňují základní požadavky očisty těla od škodlivin a jiných nečistot včetně prachu, které působí na povrch těla a mohou vniknutím kůží do těla ohrozit zdravotní stav zaměstnanců. Není-li kůže dostatečně chráněna, zvyšuje se možnost jejího poškození. I když kožní choroby zpravidla nezpůsobují pracovní neschopnost, významně zaměstnance obtěžují a snižují jejich výkonnost.

Nejčastějšími mycími prostředky jsou toaletní mýdla, čisticí pasty a roztoky, jimiž se odstraňují vzniklé nečistoty a které nepoškozují a nedráždí pokožku. Za nezbytnou součást mycích prostředků je nutno považovat i ručníky, popřípadě i elektrické teplovzdušné osušovače rukou. Na některých provozech může docházet k silnějšímu poškozování dutiny ústní a nosní (prašné prostředí, chemické výpary aj.), jinde zase ve zvýšené míře trpí oči, případně jiné vnější části organismu. V těchto případech lze docela dobře považovat za mycí prostředky i přípravky, jimiž se dutiny či oči vyplachují, čímž se snižuje negativní působení agresivních látek a prachu. Zaměstnancům, kteří na pracovišti přicházejí do styku s látkami dráždícími pokožku (např. organická rozpouštědla), po nichž se pokožka vysušuje a praská, je zapotřebí poskytnout v rámci MČDP také regenerační výživné krémy a masti, které upravují odmaštěnou pokožku. Někdy je dokonce potřeba zajistit ochranu pokožky již před zahájením práce se škodlivinami. K tomuto účelu slouží masti, které po nanesení vytvoří ochranný film; k jejich očištění po práci slouží snímací krémy apod.

Zmíněné nařízení vlády nestanovuje pro poskytování MČDP žádné pevně dané limity, jde pouze o doporučení, takže břemeno rozhodování zůstává na zaměstnavateli, resp. na jeho zaměstnancem pověřeným problematikou BOZP. Zaměstnavatel musí posoudit a vyhodnotit rizika související s tím kterým druhem práce. Vhodné bude rozpracování této problematiky do samostatné vnitropodnikové směrnice, aby jednotlivým zaměstnancům byly předem známy jejich nároky i v této oblasti.

A jak bylo výše uvedeno, není vyloučeno, aby poskytování MČDP nahradil zaměstnavatel peněžitým příspěvkem zaměstnancům na jejich pořízení. Tuto náhradu výdajů lze koncipovat buď jako úhradu zaměstnanci prokázaných nákupů odpovídajících MČDP, což je ovšem administrativně náročné, anebo jako neprokazovanou paušální náhradu podle průměrných cen.

Rozhodně nelze doporučit neuvážené a plošné přidělování těchto prostředků všem zaměstnancům bez rozdílu, kdy by například stavební dělníci "fasovali“ stejné prostředky jako administrativní pracovníci a naopak. Poněvadž se z valné části bude jednat o prostředky využitelné i v soukromí zaměstnanců, zaměří se případná kontrola správce daně především na účelnost jejich poskytování a na hodnověrné zdůvodnění jejich výše. V případě pochybností (neobvykle a neadekvátně velká spotřeba čistidel) může správce daně až reklasifikovat poskytnutí MČDP podle ZP na naturální složku mzdy, případně dary zaměstnancům, s čímž jsou spojeny neblahé daňové následky.

Mycí, čisticí a dezinfekční prostředky je zaměstnavatel povinen bezplatně poskytovat všem zaměstnancům, u nichž…