dnes je 19.3.2024

Input:

§ 346d ZP Některá ustanovení o závazcích a výklad některých pojmů

19.2.2020, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 9 minut

2.13.3460004
§ 346d ZP Některá ustanovení o závazcích a výklad některých pojmů

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 1a – základní zásady pracovního práva

    • § 4 – použití občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích

    • § 16 – rovné podmínky a zákaz diskriminace

    • § 310 – konkurenční doložka

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

    • § 1309–1394 – zástavní právo

    • § 1395–1399 – zadržovací právo

    • § 1767–1768 – smlouva ve prospěch třetí osoby

    • § 1789–1809 – obsah závazků

    • § 1872–1876 – dlužníci zavázaní společně a nerozdílně

    • § 1879–1887 – postoupení pohledávky

    • § 1888–1894 – převzetí dluhu

    • § 2048–2052 – smluvní pokuta

    • § 2401 – pracovní poměr

Komentář

Zatímco v § 346b ZP jsou upraveny zvláštní zákazy jednání, která se nesmí obecně v pracovněprávních vztazích použít, zákazy upravené v § 346d ZP jsou formulovány tak, že se zákaz týká nikoliv použití některého z občanskoprávních institutů pro pracovněprávní vztahy obecně, ale tak, že jsou zakázány pouze v některých situacích nebo za určitých podmínek, případně s určitou výjimkou. Např. je-li sjednána v pracovněprávních vztazích smluvní pokuta, vztahují se na ni pravidla a zásady obsažené v § 2048 až 2052 NOZ, protože zákoník práce sjednávání smluvní pokuty neupravuje. Na rozdíl od jiných vztahů občanského práva ale nelze smluvní pokutu sjednat vždy, pokud se na ní smluvní stany dohodnou, ale sjednat ji lze pouze za podmínky, že její sjednání zákoník práce v dané situaci výslovně připouští. Zakazuje se proto sjednat smluvní pokutu při jiných než zákoníkem práce povolených případech. V současné době je sjednání smluvní pokuty umožněno pouze u konkurenční doložky sjednávané podle § 310 ZP. I pro budoucí legislativní změny zákoníku práce se zatím neuvažuje o rozšíření případů, kdy bude sjednání smluvní pokuty pro pracovněprávní vztahy povoleno.

Při právním řešení konkrétní situace se obecná pravidla úpravy v občanském zákoníku aplikují s ohledem na zákaz upravený zákoníkem práce.

Všechny zákazy se vztahují ve všech pracovněprávních vztazích, které v § 3 ZP pro výkon závislé práce připouští (pracovní poměr a vztahy z dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti). Zákazy se týkají výkonu závislé práce bez ohledu na zvolenou právní formu jejího výkonu.

Zákazy obsažené v tomto ustanovení jsou formulačně vyjádřeny nejednotně, někdy se zakazuje použití úpravy pro "výkon práce v základním pracovněprávním vztahu", ve většině z nich je zákaz vymezen tak, že tak nesmí činit "zaměstnavatel a zaměstnanec". Označení zaměstnance i zaměstnavatele se vztahuje pro výkon závislé práce, bez ohledu na to, v jakém právním vztahu je konána. I z takto použitého označení proto plyne, že se všechny zákazy vztahují na výkon práce ve všech základních pracovněprávních vztazích.

Zástavní právo

Zřízení zástavního práva je jedním ze zajišťovacích institutů. Občanský zákoník se o zřízení zástavního práva zmiňuje obecně v § 2012 NOZ jako o základním způsobu jistoty. Podrobně se pak zástavním právem zabývá ve svém ustanovení § 1309 a násl.

Podstatou zástavního práva je motivovat dlužníka k tomu, aby dobrovolně, včas a sjednaným způsobem plnil dohodnuté závazky, sjednané zpravidla v peněžní formě. Proto se zástavní právo označuje jako právo zajišťovací, protože oprávněnému (věřiteli) to umožňuje, aby se pro případ, že dlužník svůj splatný dluh nesplní dohodnutým způsobem, uspokojil zajištěnou pohledávku ze zástavy.

Platí, že při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Ačkoliv NOZ připouští, aby byl zástavním právem zajištěn i dluh, který má vzniknout teprve v budoucnu, a že ho lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo také teprve v budoucnu, ZP obě tyto možnosti vylučuje pro případ, že:

  • jde o dluh ze základního pracovněprávního vztahu, který má vzniknout v budoucnu zaměstnanci vůči zaměstnavateli (opačnou situaci ZP nezakazuje), nebo

  • se týká věci, která se má v budoucnu stát vlastnictvím zaměstnance (ve vztahu k věcem, které jsou již ve vlastnictví zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo se mají stát vlastnictvím zaměstnavatele, omezení neplatí).

Je-li sjednání zástavního práva i v pracovněprávních vztazích povolené, postupuje se při jeho sjednání podle pravidel upravených v § 1309 až 1394 NOZ. Kromě shora uvedených zákazů lze i v pracovněprávních vztazích zástavní právo sjednat, např. při sjednání dohody o úhradě dluhu. Jde-li o dluh již vzniklý, může být jeho úhrada zajištěna i ze strany zaměstnance zástavou.

Zadržovací právo

Podstatou zadržovacího práva je oprávnění toho, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného (a v některých případech i nesplatného) dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

ZP zadržení věci k zajištění dluhu ze základního pracovněprávního vztahu výslovně vylučuje. Je proto nepřípustné, aby např. zaměstnavatel zadržel zaměstnanci jeho mzdu (plat nebo odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr), nebo naopak aby zaměstnanec zadržel zaměstnavateli věc, kterou mu zaměstnavatel svěřil v souvislosti s výkonem práce (např. služební automobil).

Zákaz zadržení se vztahuje jak na zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Ani zaměstnanec nemá právo věc zaměstnavatele, kterou má v držení, zadržet a to, ani kdyby mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat či

Nahrávám...
Nahrávám...