2.13.3460002
§ 346b–346e ZP Některá ustanovení o závazcích a výklad některých pojmů
JUDr. Vladimír Treybal
-
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 4 – podpůrné použití občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích
-
§ 144a – zákazy použití některých občanskoprávních institutů v oblasti odměňování
-
§ 310 odst. 3 – smluvní pokuta sjednaná v konkurenční doložce
-
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
-
§ 9 odst. 2 – odkaz na úpravu soukromých práv a povinností jinými právními předpisy
-
§ 1310 odst. 2 a § 1311 odst. 1 – některá ustanovení o zástavním právu
-
§ 1395 až 1399 – zadržovací právo
-
§ 1872 a násl. – plnění povinnosti společně a nerozdílně
-
§ 1879 a násl. – postoupení pohledávky
-
§ 1888 a násl. – převzetí dluhu
-
§ 1895 a násl. – postoupení smlouvy
-
§ 2012 – zástavní právo jako druh jistoty
-
§ 2048 a násl. – smluvní pokuta
Dle ustanovení § 4 ZP se v pracovněprávních vztazích podpůrně používá občanský zákoník, a to vždy v souladu se základními zásadami, jejichž demonstrativní výčet je uveden v ustanovení § 1a ZP. S ohledem na specifika pracovněprávních vztahů a za účelem zabránit případným pochybnostem o aplikaci některých občanskoprávních institutů uvádí ZP v několika svých ustanoveních výslovné zákazy nebo omezení takové aplikace. Vedle jeho ustanovení § 144a, které se týká oblasti odměňování, je tomu především v ustanovení § 346d ZP. Současně je stanoven v § 346e následek případného nedodržení dotčených zákazů nebo omezení a tím je zdánlivost – k takovým postupům se vůbec nepřihlíží.
Zřízení zástavního práva je jedním ze zajišťovacích institutů. Občanský zákoník se o zřízení zástavního práva zmiňuje obecně ve svém ustanovení § 2012 NOZ jako o základním způsobu jistoty. Podrobně se pak zástavním právem zabývá ve svém ustanovení § 1309 a následujících.
Platí, že při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Ačkoliv NOZ připouští, aby byl zástavním právem zajištěn i dluh, který má vzniknout teprve v budoucnu, a že ho lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníku vznikne vlastnické právo také teprve v budoucnu, ZP obě tyto možnosti vylučuje pro případ, že:
-
jde o dluh ze základního pracovněprávního vztahu, který má vzniknout v budoucnu zaměstnanci vůči zaměstnavateli (opačnou situaci ZP nezakazuje), nebo
-
se týká věci, která se má v budoucnu stát vlastnictvím zaměstnance (ve vztahu k věcem, které jsou již ve vlastnictví zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo se mají stát vlastnictvím zaměstnavatele, omezení neplatí).
Podstatou zadržovacího práva je oprávnění toho, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného (a v některých případech i nesplatného) dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.
ZP zadržení věci k zajištění dluhu ze základního pracovněprávního vztahu výslovně vylučuje. Je proto nepřípustné, aby např. zaměstnavatel zadržel zaměstnanci jeho mzdu (plat nebo odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr), nebo naopak aby zaměstnanec zadržel zaměstnavateli věc, kterou mu zaměstnavatel svěřil v souvislosti s výkonem práce (např. služební automobil).
Závazek k uzavření smlouvy se třetí osobou
Co ZP rovněž nedovoluje, je možnost zavázat zaměstnance nebo zaměstnavatele k uzavření smlouvy se třetí osobou, mají-li být…