dnes je 28.3.2024

Input:

č. 3393/2016 Sb. NSS, Pobyt cizinců: správní vyhoštění; závazné stanovisko

č. 3393/2016 Sb. NSS
Pobyt cizinců: správní vyhoštění; závazné stanovisko
k § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 165/2006 Sb. a č. 41/2009 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
Při přezkoumání rozhodnutí o uložení správního vyhoštění přísluší soudu přezkoumávat i rozhodné skutečnosti, na nichž bylo založeno podmiňující závazné stanovisko k posouzení podmínek § 179 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Pokud příslušné podklady pro závazné stanovisko nejsou součástí správního spisu žalovaného, musí si je soud vyžádat od správního orgánu, který závazné stanovisko vydal.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, čj. 6 Azs 114/2015-38)
Prejudikatura: č. 689/2005 Sb. NSS, č. 1164/2007 Sb. NSS a č. 2420/2011 Sb. NSS; rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 7. 2000, Elsholz proti Německu (stížnost č. 25735/94, Reports 2000-VIII), ze dne 18. 10. 2006, Üner proti Nizozemsku (stížnost č. 46410/99, Reports 2006-XII), a ze dne 6. 7. 2010, Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku (stížnost č. 41615/07, Reports 2010), a rozsudky ze dne 31. 1. 2006, Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku (stížnost č. 50435/99, Reports 2006-I), a ze dne 28. 6. 2011, Nunez proti Norsku (stížnost č. 55597/09).
Věc: Mariya K. proti Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, o uložení správního vyhoštění, o kasační stížnosti žalobkyně.

Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (správní orgán I. stupně) ze dne 11. 10. 2014 bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1 a 9 a § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně naplnila skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1 a 9 tím, že se při kontrole prokázala pozměněnými doklady Bulharské republiky a Českou republiku neopustila poté, co jí bylo dne 2. 10. 2007 uloženo správní vyhoštění, přičemž opětovně pobývala na území České republiky od 15. 10. 2009 do 27. 5. 2014 bez víza a bez cestovního dokladu, a opakovaně tak porušovala právní předpisy. Ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 žalobkyně naplnila tím, že na území České republiky pobývala nejméně od srpna roku 1999 do 27. 5. 2014 bez cestovního dokladu a po pozbytí postavení žadatele o mezinárodní ochranu pobývala na území České republiky od 15. 10. 2009 do 27 5. 2014 bez víza. Doba, po kterou nesmí žalobkyně vstoupit na území členských států Evropské unie, byla stanovena v délce čtyř let.
Proti rozhodnutí I. stupně podala žalobkyně odvolání, které žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 1. 2015 zamítla. Žalovaná v odůvodnění uvedla, že není žádných pochyb o tom, že došlo k naplnění skutkové podstaty § 119 ods. 1 písm. b) bodu 1 a 9 a § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 zákona o pobytu cizinců. K námitce žalobkyně proti obsahu závazných stanovisek k možnosti vycestování žalovaná uvedla, že dne 19. 12. 2014 vydal ministr vnitra závazné stanovisko, kterým potvrdil původní závazná stanoviska ze dne 7. 7. 2014 a ze dne
Nahrávám...
Nahrávám...