Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 319 ZP Vyslání k výkonu práce na území jiného členského státu EU

12.10.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.13.319
§ 319 ZP Vyslání k výkonu práce na území jiného členského státu EU

Mgr. Lenka Pavelková

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 16–17 – rovné zacházení a zákaz diskriminace

    • § 18–20 – právní jednání

    • § 78–100 – pracovní doba

    • § 101–108 – bezpečnost a ochrana zdraví při práci

    • § 109–112 – mzda

    • § 212–213 – dovolená za kalendářní rok

    • § 238–242 – pracovní podmínky v těhotenství

    • § 304 – výkon jiné výdělečné činnosti vedle svého zaměstnání

    • § 307a–309 – agenturní zaměstnávání

  • Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

    • § 102 – evidence občanů Evropské unie a cizinců

  • Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 3 – kontrola

    • § 4 – žádost o pomoc, informace, oznámení nebo vymáhání pokuty nebo jiné sankce

Komentář
Komentář

Právní úprava zákoníku práce v ustanovení § 319 ZP implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady EU č. 96/71/ES, o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Cílem této směrnice je koordinovat zákony členských států takovým způsobem, aby se vytvořila pravidla minimální ochrany základních pracovních podmínek zaměstnance, která musí dodržovat zaměstnavatelé vysílající zaměstnance do zahraničí za účelem vykonávání dočasné práce na území členského státu, v němž se služby poskytují. Směrnice se vztahuje na zaměstnavatele etablované v jednom členském státě, kteří vysílají zaměstnance do jiného členského státu v rámci nadnárodního poskytování služeb. Pro další aplikaci je nezbytné vysvětlit pojmy vysílání zaměstnance a nadnárodní poskytování služeb. Podle článku 2 Směrnice se za vyslaného pracovníka (zaměstnance) považuje pracovník (zaměstnanec), který po omezenou dobu vykonává práci na území jiného členského státu, než ve kterém obvykle pracuje.

Dále zákoník práce v § 319 implementuje Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI”), tzv. prosazovací směrnici s cílem zabezpečit ochranu zaměstnanců, kteří jsou svými zaměstnavateli vysláni v rámci nadnárodního poskytování služeb, a zamezení obcházení a zneužívání pravidel stanovených směrnicí o vysílání pracovníků. Na § 319 dopadá i směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, resp. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), které rozvíjejí čl. 16 Smlouvy o fungování Evropské unie. Správní spolupráce dotčených orgánů členských států Evropské unie na základě předmětného návrhu je založena na využívání systému IMI, který je zakotven prostřednictvím nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 ze dne 25. října 2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu a o zrušení rozhodnutí Komise 2008/49/ES („nařízení o systému IMI”) a je přímo použitelným právním předpisem, který počítá se zavedením institutu ručení příjemce nadnárodně poskytovaných služeb a odpovídá čl. 12 prosazovací směrnice.

V souladu s Úmluvou č. 95 Mezinárodní organizace práce o ochraně mzdy se posiluje mzdový nárok pracovníků vyslaných k výkonu práce v rámci směrnice o vysílání pracovníků a reflektuje Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle dodatkového protokolu každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek a nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva, což se dotýká oblasti ručení příjemce nadnárodně poskytovaných služeb. Požadavky na zákonnost takového zásahu do vlastnického práva jsou splněny, pokud je navrhovaný právní předpis v souladu s ústavním pořádkem, je dostupný, což je zajištěno prostřednictvím vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Zákonnost právní úpravy by totiž nebyla naplněna, pokud by nebylo ručení příjemce nadnárodně poskytované služby jednoznačně formulováno tak, aby byla naplněna podmínka předvídatelnosti. Zákonnost také vychází ze záruk proti svévoli a účinné obraně, kterou tvoří možnost podání žaloby u příslušného soudu podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Nadnárodní poskytování služeb

Nadnárodním poskytováním služeb je podle směrnice:

  • vyslání zaměstnance zaměstnavatelem na území členského státu na náklady zaměstnavatele a pod jeho vedením, na základě smlouvy uzavřené mezi podnikem zaměstnance vysílajícím a stranou, pro kterou jsou služby určeny a která podniká v tomto členském státě, za předpokladu, že po dobu vyslání existuje pracovní poměr mezi vysílajícím zaměstnavatelem a zaměstnancem,

  • vyslání zaměstnance zaměstnavatelem do organizace nebo podniku, který je ve vlastnictví skupiny podniků na území některého členského státu, za předpokladu, že po dobu vyslání