dnes je 29.3.2024

Input:

č. 1969/2010 Sb. NSS, Spolkové právo: kritéria přípustnosti zásahu do sdružovacího práva; rozpuštění občanského sdružení

č. 1969/2010 Sb. NSS
Spolkové právo: kritéria přípustnosti zásahu do sdružovacího práva; rozpuštění občanského sdružení
k čl. 17 a 20 Listiny základních práv a svobod
k čl. 10 a 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [(č. 209/1992 Sb.) v textu též „Úmluva“]
k § 4 písm. a) a § 12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (v textu též „zákon o sdružování“)
I. Při posuzování zásahu do práva svobodně se sdružovat je nutno zhodnotit, zda jsou splněna tři základní kritéria, a to, zda má oporu v zákoně, sleduje legitimní zájem a je v demokratické společnosti nezbytný [čl. 20 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 11 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)].
II. Kritérium nezbytnosti je splněno pouze v případě, že zásah do práva svobodně se sdružovat odpovídá naléhavé společenské potřebě a je přiměřený sledovaným legitimním zájmům.
III. Právo svobodně se sdružovat garantuje ochranu názorů a svobodu je vyjadřovat. I pouhé hlásání určitých myšlenek a propagace idejí sice může být dostatečným důvodem pro zásah do práva svobodně se sdružovat, ale v takových případech je třeba důsledně trvat na náležitém odůvodnění nezbytnosti takového zásahu. Proti extrémním názorům a sdružením založeným k jejich šíření může správní orgán zasáhnout až tehdy, vznikne-li nikoli jen hypotetické nebezpečí, že uvedené extrémní názory či jejich důsledky mohou začít být skutečně prosazovány a realizovány.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8, 2009, čj. 7 As 29/2008-104)
Prejudikatura: č. 1841/2009 Sb. NSS; nálezy č. 80/2000 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 15/99), č. 57/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 367/03) a č. 116/2008 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 83/06); rozsudky velkého senátu ESLP ze dne 30. 1. 1998, Sjednocená komunistická strana Turecka a další proti Turecku (stížnost č. 19392/92, Reports 1998-I), ze dne 29. 4. 1999, Chassagnou a další proti Francii (stížnosti č. 25088/94, 28331/95 a 28443/95, ECHR 1999-III*)), ze dne 17. 2. 2004, Gorzelik a další proti Polsku (stížnost č. 44158/98, Reports 2004-I); rozsudky ESLP ze dne 10. 7.1998, Sidiropoulos a další proti Řecku (stížnost č. 26695/95, Reports 1998-IV**)), ze dne 2. 10. 2001, Stankov a Sjednocená makedonská organizace Ilinden proti Bulharsku (stížnosti č. 29221/95 a 29225/95, Reports 2001-IX***)), ze dne 3. 2. 2005, Partidul Comunistilor (Nepeceristi) a Ungureanu proti Rumunsku (stížnost č. 46626/99, Reports 2005-I****)), a ze dne 20. 10. 2005, Ouranio Toxo a další proti Řecku (stížnost č. 74989/01, Reports 2005-X).
Věc: Občanské sdružení Komunistický svaz mládeže proti Ministerstvu vnitra o rozpuštění sdružení, o kasační stížnosti žalobce.

Žalovaný dne 25. 11. 2005 na základě podnětu Policie ČR upozornil žalobce na to, že jej považuje za organizaci uvedenou v § 1 odst. 3 zákona o sdružování s odůvodněním, že jeho cílem je jinak porušovat ústavu a zákony a dosahovat svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony [§ 4 písm. a) a b) zákona o sdružování]. Zároveň vyzval žalobce, aby upustil od nedovolené činnosti a o přijatých opatřeních žalovaného informoval. K odpovědi na
Nahrávám...
Nahrávám...