č. 166/2004 Sb. NSS, Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu a vady skutkových zjištění
č. 166/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu a vady skutkových zjištění
k § 76 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního
Plynou-li v řízení před správním orgánem ze soustředěných důkazů (kopií listin) rozpory a neúplnosti, které brání potřebnému zjištění skutečného stavu věci, nebyly-li v řízení předloženy originální doklady a nebyl-li ani učiněn pokus o jejich zjištění a předložení, trpí takové řízení vadami, pro které je zpravidla třeba napadené rozhodnutí zrušit [§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.].
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2003, čj. 2 A 1114/2002-OL-23)
Věc: Jaroslav P. ve F. proti České správě sociálního zabezpečení o jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb.
Žalovaná zamítla žalobcovu žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Své rozhodnutí odůvodnila tak, že žalobce není politický vězeň, protože nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Vrchního soudu v Olomouci v červnu 2002 podle tehdy platných procesních předpisů opravný prostředek; po provedení přípravných úkonů však již tento soud o věci samé nerozhodl. Řízení proto dokončil podle soudního řádu správního a jeho přechodných ustanovení Nejvyšší správní soud; napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení.
Z odůvodnění:
Žalobce v opravném prostředku (žalobě) uvedl, že v době služby u vojenských technických praporů byl zatčen 14. 4. 1953 (pro trestný čin snižování vážnosti prezidenta republiky), převezen do vojenského vězení, kde byl asi deset až čtrnáct dnů, a poté eskortován do vojenského vězení N. V. P. (zkratka není z podání jasná, snad „nižší vojenská prokuratura“) na Hradčanech (do tzv. „domečku“), odkud byl propuštěn 31. 7. 1953 ještě s dalšími vojáky. Poukázal na to, že potřebné dokumenty není možno opatřit z Vojenského historického ústavu, kde jsou uloženy listiny jen do roku 1952. Proto připojil prohlášení dvou bývalých vojáků (Otty Ch. a Zdeňka K.).
Z jejich prohlášení (je založeno ve spise žalované ve fotokopii) se podává, že žalobce byl koncem května (rukou - neznámo čí - přepsáno na „března“) eskortován do NVP Praha -Hradčany, že důvody eskortování a důvody vazební jsou zřejmé z kopie přiložené žaloby a že zpět k útvaru PTP byl žalobce převelen z NVP asi za tři až čtyři měsíce. Dále oba podepsaní uvedli, že v žalobcově věci vypovídali jako svědci. Dále spis obsahuje fotokopii obžaloby nižšího vojenského prokurátora ze dne 11. 6. 1953, podle které se žalobce a další vojín Josef H. dopustili dne 14. 3. 1953 v souvislosti s úmrtím Klementa Gottwalda trestného činu snižování vážnosti prezidenta republiky. Ohledně žalobce uvádí obžaloba, že „t. č. koná službu u svého útvaru“ (u Josefa H.…
