dnes je 29.3.2024

Input:

č. 1185/2007 Sb. NSS, Daňové řízení: předběžná otázka

č. 1185/2007 Sb. NSS
Daňové řízení: předběžná otázka
k § 28 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Je-li jako námitka proti exekučnímu příkazu uplatněna soudem dosud neřešená sporná soukromoprávní otázka (zde: existence obchodní smlouvy a pohledávky z ní), musí ji správce daně vyřešit jako otázku předběžnou postupem podle § 28 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků; neobstojí názor, že k jejímu řešení nemá pravomoc. Úsudek o sporné otázce, který si učiní správce daně, nemá judikátní účinky; rozhodne-li později orgán, který k tomu pravomoc má, o otázce judikátním způsobem, může to založit důvod k obnově řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2007, čj. 8 Afs 94/2005-48)
Prejudikatura: srov. č. 979/2006 Sb. NSS a č. 1114/2007 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost Z. proti Finančnímu úřadu Ostrava III o přikázání pohledávky, o kasační stížnosti žalovaného.

Žalovaný dne 26. 1. 2004 nevyhověl námitce žalobce proti exekučnímu příkazu ze dne 30. 10. 2003, kterým žalovaný nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky, jež za žalobcem má společnost H. na základě faktury ze dne 6. 11. 2002, vystavené na částku 2 785 461,60 Kč. Daňová exekuce postihuje pohledávku v částce vykonatelného nedoplatku ve výši 49 380 Kč.
Žalobce napadl toto rozhodnutí žalovaného žalobou, na základě které Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 4. 2005 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud přisvědčil tomu, že se žalovaný nezabýval všemi odvolacími námitkami. Podle § 52 odst. 2 d. ř. správce daně posoudí námitky, rozhodne o nich a své rozhodnutí odůvodní. Námitka je řádným opravným prostředkem, který se obecně uplatňuje proti jakémukoliv úkonu správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím a zajišťovacím, rozhoduje o něm správce daně, který exekuci nařídil (§73 odst. 8 d. ř), a proti jeho rozhodnutí není přípustné odvolání. Správce daně má povinnost odůvodnit rozhodnutí o námitce, tj. musí se vypořádat se všemi důvody v námitce uvedenými. Žalovaný tuto povinnost nesplnil a postupoval v rozporu s § 50 odst. 3 větou první d. ř., podle které odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Ustanovení § 50 odst. 3 věty první d. ř. je nutno vztáhnout rovněž na řízení o námitce. Z žádného ustanovení daňového řádu nevyplývá, že by poddlužník mohl podat námitky pouze v omezeném rozsahu (jako např. ručitel ve smyslu § 57 odst. 5 d. ř.); žalovaný byl proto povinen zabývat se námitkou žalobce v celém rozsahu (§ 50 odst. 2 a § 52 odst. 2 d. ř.).
Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž mimo jiné konstatoval, že se ztotožnil s právním závěrem krajského soudu o povinnosti správce daně odůvodnit rozhodnutí o námitce (§ 50 odst. 3 d. ř.), ale domnívá se, že této povinnosti dostál, vypořádal se se všemi důvody a rozhodnutí náležitě odůvodnil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nedoložil vypovězení Rámcové kupní smlouvy, uzavřené dne 19. 11. 1998 mezi žalobcem a daňovým dlužníkem, na jejímž podkladě byla vystavena příslušná faktura, a nedoložil doručení výpovědi daňovému
Nahrávám...
Nahrávám...