Od 1. ledna 2007 je problematika cestovních náhrad upravena přímo zákoníkem práce č. 262/2006 Sb., konkrétně v části sedmé. Náhradám při zahraniční pracovní cestě jsou věnována ustanovení § 166-171 (podnikatelská sféra) a § 179-180 (nepodnikatelská sféra). Důležité jsou však i některé další paragrafy (společná ustanovení o cestovních náhradách, definice zahraniční pracovní cesty). Pro správnou aplikaci je proto důležitá znalost celé sedmé části zákoníku práce.

Zákon zmocňuje ministerstvo financí, aby stanovilo sazby stravného v cizí měně pro jednotlivé státy vždy pro nadcházející kalendářní rok vyhláškou.

1) Americká Samoa, Cookovy ostrovy, Fidži, Guam, Kiribati, Kokosové ostrovy, Marshallovy ostrovy, Midwayské ostrovy, Mikronésie, Nauru, Niue, Norfolk, Palau, Papua Nová Guinea, Pitcairnův ostrov, Šalamounovy ostrovy, Společenství Severních Marian, Tokelau, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Velikonoční ostrov, Východní Timor, Ostrov Wake, Západní Samoa.

2) Francouzské Guyana, Francouzská Polynésie, Guadeloupe, Martinik, Mayotte, Nova Kaledonie, Réunion, Saint Pierre a Miquelon, Svaty Bartoloměj, Svatý Martin, Wallis a Futuna.

3) Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Barbados, Curacao, Dominika, Dominikanské republika, Grenada, Haiti, Jamajka, Kajmanské ostrovy, Montserrat, Britské panenské ostrovy, Portoriko, Svaté Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincent a Grenadiny, Trinidad a Tobago, Turks a Caicos.