Zaměstnavatel je podle § 218 zákoníku práce povinen určit zaměstnanci čerpání alespoň 4 týdnů dovolené v kalendářním roce, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo. Jestliže zaměstnavateli brání v určení čerpání dovolené podleodstavce 1 překážky v práci na straně zaměstnance uvedené v § 217 odst. 4 (kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení, kdy je uznán dočasně práce neschopným podle zvláštního právního předpisu, doba, po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené), nebo naléhavé provozní důvody, je povinen určit tuto dovolenou tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku.

     Jestliže zaměstnavatel neurčí (kromě případů, kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou) zaměstnanci dovolenou podle odstavce 1 (tedy dovolenou z předešlého roku) ani do 31. října příštího kalendářního roku, je dnem nástupu zaměstnance na tuto nevyčerpanou dovolenou nebo její část první následující pracovní den. Nevyčerpá-li zaměstnanec dovolenou podle věty první ani do konce příštího kalendářního roku, právo na tuto dovolenou zaniká. Pouze pokud zaměstnanec nemohl z důvodů uvedených v § 218 odst. 2 (překážka v práci na straně zaměstnance uvedená v § 217 odst. 4 nebo naléhavé provozní důvody) vyčerpat dovolenou, která přesahuje 4 týdny, ani do konce příštího kalendářního roku, může být s jeho písemným souhlasem tato část dovolené vyčerpána do konce dalšího kalendářního roku.

     Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud by oběma zaměstnancům v roce 2009 vznikl nárok na dovolenou přesahující 4 týdny, pak by po skončení roku 2010 zaměstnavatel těmto zaměstnancům za dny nevyčerpané dovolené přesahující 4 týdny vyplatil náhradu mzdy (pokud by písemně nepožádali o převedení této dovolené do roku 2011). Protože však jednomu z nich vznikl nárok pouze na 5 dnů (bez ohledu na to, že je v pracovní neschopnosti pro pracovní úraz) a druhému na 7,5 dne, nárok na tuto dovolenou jim ke dni 31. 12. 2010 zanikne.